💬 Chceš něco okomentovat, přidat vlastní postřeh nebo se zapojit do diskuze k blogu?
Tak hurá sem 👉 [Diskuze k blogům] – tady se to všechno vaří, peče, sdílí i rozebírá! Neboj se ozvat – i jedna věta může někomu změnit den (nebo aspoň náladu 😄).
Neděle! Už dlouho se snažím držet známého přísloví – "V neděli se nepracuje" :-) Takže jsme ráno vyrazili na houby. K obědu pak byly houbové řízky s šťouchanými bramborami a salátem. Zbytek asi zítra skončí jako míchaná vajíčka s houbami.
Ráno jsem jela s holkama (našimi pejsky) k veterináři, aby jim ostříhal drápky. Manžel musel do práce, a – neuvěřitelné! – můj teenager jel s námi. Cestou zpět jsme nakoupili, a protože bylo čím dál větší horko, vyrazili jsme na koupaliště.
Tak jak jsem slíbila – dnes jsem to udělala. Proběhlo vážení a měření. Naměřené hodnoty mám uložené. Musím přiznat, že jsem byla docela spokojená. Jinak to byl úplně běžný den – úklid, vaření, žehlení, televize, procházka...
Nevím, jestli jsem to už zmiňovala – pracuji z domova. Nedávno jsem si otevřela službu žehlení. Zatím to jde pomalu, zákazníků je málo, ale dnes mi jeden pán přinesl košile a slíbil mi, že budou hotové zítra dopoledne.
Dnes jsem se rozhodla strávit celý den se svým synem. Ano, byla jsem nezodpovědná – ignorovala jsem své povinnosti, ale nelituji ani vteřinu. Bez výčitek, bez stresu. Místo toho den plný smíchu, klidu a vzácného času s mým teenagerem, který byl překvapivě milý – bez nálad a bez výbuchů.
Jak už napovídá název – dnešek byl opravdu povedený den! Cítím, že to tentokrát opravdu zvládnu. Ne napůl, ale naplno. 💪
Dnešní den byl trochu hektický a ne úplně podle plánu. Dopoledne jsem dostala práci, potom jsme s rodinou vyrazili na lov židle pro našeho teenagera – což se ukázalo jako mise nemožná. V IKEA jsme si dali něco k jídlu, což mi zachránilo energii, večer už jen lehký salát a práce. Ale díky honbě za židlí jsem ušla o 5000...
Dnešek byl pro mě náročný den. Můj syn byl poprvé na festivalu, a já – jak se na vzornou mámu sluší – jsem čekala, až se ozve, že dorazil ke kamarádovi a že jdou spát. Čekala jsem do půl druhé a pak jsem nemohla usnout až do tří. Ráno jsem vstávala brzy, takže plánovaný spánek byl v tahu. Celý den...
Jak jsem včera řekla a rozhodla, tak jsem dnes i uskutečnila...
TAKŽE… rozhodla jsem se! Nebo… jsem se vlastně nerozhodla? Spíš jsem si to všechno konečně srovnala v hlavě. Vím proč, vím jak. Upřímně – to jsem vlastně věděla vždycky. Ale tentokrát je to jiné.