R E S T A R T

Vím, opět jsem to nevydržela. Ale věřte mi, měla jsem k tomu důvody. A když už jsem byla rozhodnutá, že se k tomu vrátím, najednou nebyl čas psát, nebyl čas vážit… Tak jsem si řekla, že to nechám až po Vánocích a začnu v novém roce, kdy se vrátím do "starých kolejí" a nebude to tak náročné.

Za tu dobu se změnilo hodně věcí – hlavně moje myšlení. Mohla bych si tady stěžovat, kdo a jak mi ublížil, nebo jak jsem došla k novému rozhodnutí… ale tenhle deníček je o hubnutí, ne o stížnostech. S tím jsem se už nějak vypořádala. A když si někdy postěžuju, tak jen v souvislosti s tím, jak se cítím a jak to ovlivňuje moje hubnutí.

Práce a pohyb

Psala jsem, že mám práci? Spíš brigádu – 1–2 hodiny denně, kdy tam můžu přijít podle toho, jak se mi to hodí (v rámci daného časového okna). Mám to asi 7,5 km z domova. Jezdila jsem autem, abych byla rychle doma, ale než přesedlám na skútr, napadlo mě dát jednu cestu pěšky.

A já to fakt zkusila! Tam vlakem, zpátky pěšky. Pomalu, v klidu. S batohem a s dronem, kterého jsem si pořídila k Vánocům. Nevadí, že jsem dlouho pryč – stejně tu nikomu nechybím, a aspoň dělám něco pro svůj cíl.

Jídlo

Lehce jsem přepočítala kalorie a makra. Moc se to nezměnilo, takže dobré. Přemýšlela jsem o tom, že bych zkusila 3× týdně částečný půst (cca 500 kcal), ale na to jsem zatím slaboch – nevydržela bych to. Takže to nechám na později.

Ale v čem musím nutně přidat, je pití. Zjistila jsem, že někdy vypiju jen 2 dcl za den. A to je pro moje tělo šíleně málo. Takže appka, hlídání a postupné zlepšení.

Cvičení

Nastavení mám stejné jako dřív, ale realita je jiná. Cvičení zatím nedávám – funím a zadýchávám se při každém větším pohybu. V tomhle stavu by mě cvičení spíš odrazovalo.

Takže jsem ho nahradila chůzí. Denních 5 000 kroků není žádná sláva, ale pro mě je to někdy fakt náročné. Začínám s menšími cíli a budu je postupně zvyšovat, až se stanou samozřejmostí.

Váha a míry

Vážím sice o něco víc, ale podle tabulek je vidět, že jsem za ty dva měsíce nepřibrala nijak dramaticky. Je to v normě, jak na váze, tak podle cm.

Spánek

Tady mám obrovský problém. Nevím, jestli je to stresem, ale spát prostě nemůžu. Lehnu si, převaluju se, nemůžu najít polohu, nevím jak srovnat polštář pod hlavu.... Zívám, tečou mi slzy, ale nezaberu. Usínám kolem 2–3 ráno.

Vstávám v 5:50 se synem, udělám snídani a svačinu, a pak si jdu ještě lehnout. Většinou spím do 9. Ať dělám co dělám, přes 8 hodin se nedostanu. Možná to zlepší procházky, které teď musím dávat kvůli krokům. Uvidíme.

P.S. – osobní poznámka

S manželem máme tichou domácnost. Ignoruju ho. O Vánocích udělal něco, co pro mě byla "poslední tečka". Nebyla to nevěra, ale i tak to pro mě byl konec. Myslím, že teď mi půjde všechno líp, když nebudu poslouchat jeho ponižující, odrazující a vysmívající se řeči.